Anketa osobností

Zúčastním se voleb a budu hledat stranu, v níž jsou lidé, kteří chápou, že pracují hlavně pro svoje spoluobčany, nikoliv pouze pro sebe. Ale najít takové lidi v politice, není lehký úkol. A určitě pro mě bude důležité, jak se politici a stranické programy staví k řešení ekologických problémů, protože chtě-nechtě jsme všichni na jedné lodi bez ohledu na stranu (velkou, malou, levou, pravou), barvu (pleti, auta, plotu, televize), vyznání (plamenné, mírné, ortodoxní, kulišácké), či množství barevných papírků v peněžence.

Účastním se voleb, ale s těžkým srdcem, celá politická scéna mne skličuje. Není mi vůbec lhostejné, zda a nakolik  se strany odpovědně staví k ekologickým otázkám.

Tentokrát však pro mne asi bude rozhodující, nakolik  která strana může zabránit tomu, aby nezvítězil ani paroubkovský populismus, ani "velká koalice".

Samozřejmě se předčasných parlamentních voleb zúčastním. Nikdy jsem žádné volby nevynechala. Považuji to za svou občanskou povinnost.

Moje rozhodování je vcelku jednoduché, ač ne příliš radostné: u současné politické reprezentace nevidím v žádné straně sestavu lidí, kterým bych stoprocentně věřila. Možná, že moji úctu má snad jen kníže Schwarzenberg, u něhož nepředpokládám, že se v politice angažuje ze zištných důvodů. U ostatních si nedělám vůbec žádné iluze, bez výjimky. V podstatě budu zase volit to nejmenší zlo, jako už pokaždé za posledních 20 let (s výjimkou prvních dvou voleb, kdy tu ještě bylo Občanské fórum a člověk měl nějaké iluze). Jsem pouze přesvědčená, že k volbám je třeba přijít a volit tak, aby se k moci nedostala populistická levice.

Ekologický program je samozřejmě velmi důležitý a měla by jej mít každá solidní politická strana. Ochrana přírody není politika ale životní názor a ten já zastávám. Řešení ekologických problémů v programech stran vždy sleduji a mrzí mě, že se jim povětšinou po volbách nedostává patřičné pozornosti. Proto raději podporuji různá ekologická hnutí jako např. Přátelé přírody, protože v jejich snažení nevidím politikum.
 

K letošním volbám skoro určitě nepůjdu. Jediná strana, o jejíž volbě má vůbec smysl uvažovat, jsou zelení. V jejich programu je řada podstatných věcí, které je odlišují od stran jiných. Počínaje snahou o zásadnější reflexi globální ekonomické krize, přes energetickou politiku jasně zaměřenou na úspory a obnovitelné zdroje a explicitní kritiku ČEZu po „drobnější“ položky typu odmítnutí geneticky modifikovaných organismů v zemědělství nebo zahrnutí alternativních forem léčení jakými je akupunktura nebo homeopatie do systému zdravotního pojištění. Na druhou stranu je program poměrně nekonzistentní a není obtížné získat pocit, že se snaží políčit na příliš mnoho různých voličů najednou. Např. v oblasti vědy a výzkumu a vysokého školství, která je mi nejbližší, chce podpořit autonomii akademických institucí, prosazovat jejich užší spolupráci s občanskou společností a zároveň posílit jejich propojení s průmyslem a trhem práce. Tvrzení o důležitosti humanitních oborů řeší v sekci rámované klíčovou rolí vědy a výzkumu pro naše postavení v globální ekonomice. Tyto cíle a aspirace nejsou jednoduše slučitelné. Otázka je, do čeho se tato nekonzistence přetaví v politické praxi.

Zelení hovoří ve svém programu o minulé „promarněné dekádě“. Je důležité si uvědomit, že k ní podstatným dílem přispěli. Účastnili se nejhorší vlády v historii České republiky, pod vedením hloupého a bezskrupulózního Topolánka, po boku ještě hloupějšího a stejně bezskrupulózního Čunka. Účastnili se vlády, která přes jasný odpor obyvatel podpořila Bushův protiraketový radar v Česku; zavedla rovnou daň, o které sami zelení ve svém programu říkají, že má prakticky degresní průběh; provedla bezprecedentně hloupou a zároveň nebezpečnou reformu vědy a výzkumu vedoucí k přesměrování veřejných prostředků do soukromých firem. Jejich nedávné vystoupení z vlády přišlo příliš pozdě na to, abych jim mohla věřit, že dostojí tomu dobrému ve svém programu, „změní klima v české politice“, postaví se příklonu k politikám vyprazdňujícím veřejný sektor. Jejich v řadě důležitých detailů nekoherentní program otevírá prostor pro nepřijatelné kompromisy.

Postava Václava Havla jako předvolebního maskota skvěle ztělesňuje veškeré rozpory a ambivalenci, které v sobě dnes volba Strany zelených nese. Mě takový přímluvce přesvědčí leda o opaku toho, co zamýšlel.  

Ano, učastním se, považuji tyto volby za významné, dokonce rozhodující pro další osud této země. Pokud se tam dostanou jen velké strany, obávám se koalice ČSSD a KSČM.

Samozřejmě, názory politické strany na otázky ekologické, jsou pro moji volbu rozhodující. Jde o udržitelný život v této zemi.

Já se účastním všech voleb, protože je to moje skvělé právo. Mé rozhodování je trochu komplikované, protože toho jako novinář o politických stranách vím více než bych si možná i přál. Rozhodně si ale vybírám podle programu, konkrétních osob, důvěryhodnosti a chování v uplynulých letech. Nečekám od stran, že o mě budou pečovat, postarám se o sebe sám.

Důležité je, jakou si představují společnost. Otázka životního prostředí je pro mě už léta velmi významná, stejně jako zahraniční politika a vztah k Evropské unii. Zajímá mě také, jak se strany stavějí k podpoře lidských práv v nedemokratických zemích. Tohle všechno jsou pro mě indikátory toho, jaká nás čeká budoucnost. Sliby vysokých či nízkých daní o ničem nevypovídají a po volbách se změní.

Samozřejmě, že k volbám půjdu. Vždy se řídím svým citem, zdravým rozumem a nesobeckostí.

Pokud se já budu mít dobře a ti ostatní ne, je to smutné vítězství. Toto mám při rozhodování o svém hlasu vždy na paměti.

Pochopitelně je s tím spjata i otázka životního prostředí a proto jsem pokaždé velmi ráda podpořila Velkou výzvu Hnutí Duha. Nejsou mi lhostejné debaty o těchto pro nás důležitých otázkách, ke kterým toto hnutí naléhavě vybízí.

Na prvním místě jistou důvěryhodností a slušností kandidátů.

Na druhém místě dávám přednost stranám, u nichž nehrozí, že budou omezovat občanské aktivity a veřejný prostor svobody (včetně veřejných médií).

Na třetím šancemi na to, že něco udělají s evidentními příčinami korupce.

Voleb se zúčastním. Rozhodovat se budu podle kvality volebních programů předložených jednotlivými stranami. Základem budoucí orientace země by se podle závěrů studií, vzniklých na toto téma na mém pracovišti, Centru pro sociální a ekonomické strategie FSV UK, měla stát kvalita a udržitelnost života.

Budu proto bedlivě sledovat, jak se jednotlivým stranám podařilo vyjádřit sledování čtyř pilířů tohoto krïtéria - sociální soudržnosti, environmentální odpovědnosti, ekonomické konkurenceschopnosti a bezpečnosti - v jejich vzájemných vztazích. Více na http://www.ceses.cuni.cz a http://www.martinpotucek.cz.

Zúčastníte se předčasných parlamentních voleb? 

 ANO.

Podle čeho se v nich budete rozhodovat?

PODLE JEJICH PROGRAMU.

Bude pro vás při rozhodování důležité, jaká řešení ekologických a rozvojových problémů strany nabízejí?

ANO.

Doufám, že po osmnáctiletém úsilí pomáhat zvířatům mně veřejnost nevnímá jinak, než ZELENOU. Mnohokrát jsem se vyslovila v tom smyslu, že vlády by měly ve svých rozhodováních o životním prostředí, o ochraně krajiny i fauny vždy respektovat a konzultovat s poznatky ekologů. Že se tak ve světě běžně neděje nebo děje velmi liknavě, je smutné konstatování, které ovšem aktivisty nemůže odradit od vytrvalého úsilí. A s touto vírou je nutné hledět do budoucnosti.

K volbám chodím ze zásady, byl jsem vychován, že to je samozřejmost.

Rozhoduji se podle toho, kdo je mi nejméně protivný a komu věřím angažmá právě v zelených tématech, kultuře, vědě a školství.

Takže tam nejspíš hodím Zelené. Jediné, co mě odrazuje, je jejich příchylnost k ODS. V kampani lžou všichni, ale alespoň snahu o zelenost Zelených garantuje ten jejich název...

Voleb se rozhodně zúčastním. Rozhodující přitom pro mne budou následující dvě skutečnosti. 

Zaprvé, zda mohu straně a jejím predstavitelům důvěřovat. Zajímá mne, jaký má strana "track record". To znamená, jak se chovala v minulém volebním období, zda prosadila dobré zákony nebo je provázaná s korupčním prostředím a podobně. 

Za druhé mi záleží na tom, zda je program konkrétní a smysluplný. Řeší strana postatné problémy, jako je například změna klimatu, stárnutí populace, či řešení ekonomické krize přechodem na high-tech ekonomiku, nebo se utápí v trapnostech typu rušení poplatku u lékaře nebo dovolené s italským premiérem? V této souvislosti mě nechávaji chladným nově vzniklé strany, které nemají program prakticky žádný. 

Řešení ekologických a rozvojových problémů je jedna z nejdůležitějších otázek, které si budu při svém rozhodování klást. Budu preferovat stranu, která má v tomto už něco pozitivního za sebou a nabízí konkretní odpovědi, ne jen líbivé pindy.

Letošních parlamentních voleb se zúčastním, bez nadšení a bez iluzí. Pokud se objeví nějaká strana, která nejlépe zohlední věc životního prostředí a také ozdravení českého politického života, budu ji volit. Jinak budu volit SZ, i kdyby neměla šanci překročit hranici 5 %, protože jsem přesvědčen, že by neměla vymizet z politické mapy ČR.

Voleb se - inšallah - zúčastním a podobně jako v minulých letech budu i přes veškeré možné výhrady volit nějakou menší stranu (tedy Zelené), protože cítím potřebu vychovat nějakou alternativu k velkým stranám. Pod pojmem životní prostředí rozumím i oblast sociální ekologie, takže se snažím podporovat ty strany, které se na něj pokouší myslet. Jinak je mi úplně jedno, zda politické strany mají nebo nemají ekologické programy, protože je stejně neplní. Neznám člověka, který by četl volební programy.

Určitě se voleb zúčastním. Velkou volbu v zelené politice, která je pro mne důležitá, nemám. Budu se rozhodovat podle toho, jak je demokracie u nás podvázaná příspěvky od silných investorů, kteří ji tak silně ovlivňují a deformují. To lze ilustrovat na snadné dohodě ODS a ČSSD na změně zákona ve prospěch ČEZu. Jinak se tyto partaje nedokáží domluvit na ničem.

Budu sledovat, jak si dokáže Strana zelených uchovat vlastní integritu, i když od někoho peníze na kampaň získat také musí? Budu sledovat, zdali zůstane alespoň trochu  na pravo od středu, na straně odpovědnosti, a zároveň dokáže nespáchat sebevraždu! Je to těžký úkol!

Letošních parlamentních voleb se, budu-li živ, zúčastním, tak jako ostatně všech voleb od své plnoletosti. Rozhodovat se budu podle důvěryhodnosti kandidátů a podle řešení, která jejich strany nabízejí. Respektive podle postojů, které zaujímaly tyto strany v minulosti. Základním kritériem pak pro mě je odpovědnost a šetrnost při správě veřejného majetku. Ekologické otázky jsou pro mě důležité, ne však jako fetiš, ale jako součást pohledu na hodnotu a kvalitu lidského života.

Parlamentních voleb se s určitostí zúčastním, stejně tak jako doposud všech ostatních. V možnosti ovlivnit věci veřejné svou svobodnou volbou vidím jeden ze základních kamenů demokratické společnosti. Protože si stále velmi zřetelně pamatuji dobu, kdy nám tato možnost byla odepřena, možnosti svobodně volit si vážím.

Na tuto otázku bohužel stále hůře nalézám odpověď. Pochopitelně základem rozhodování jsou programy politických stran a jejich celkové profilace a orientace. Hodně důležití jsou pro mě konkrétní lidé, kteří reprezentují strany a kteří se ucházejí o zvolení. Neméně důležité jsou zkušenosti s chováním stran a jejich představitelů v minulosti. Právě s důvěryhodností politiků a to bohužel napříč politickým spektrem a absencí opravdových osobností v politice mám obrovské problémy. Jistě vím, koho volit nebudu. Dlouhodobě bojuji s tím, koho volit budu, respektive vůbec můžu. Bohužel sebe stále vidím v početné skupině zoufalých, naštvaných a podvedených voličů, kteří „nemají koho volit“.

Právě tento okruh otázek je pro mě jedním z nejdůležitějších. Neskutečně mě štve populistické a korupcí ovlivněné řešení každodenních otázek, které dlouhodobě na všech úrovních předvádí politické reprezentace našeho státu. Upřednostňování okamžitých stranických a osobních zájmů nad dlouhodobými zájmy společnosti tak, jak to dělají především obě nejsilnější strany u nás je mi silně proti srsti. Žít na dluh, na úkor budoucnosti považuji za největší zbabělost. Stav životního prostředí není v pořádku, a jestliže si politici sami nezvolí odpovědnější přístup k životnímu prostředí, společnost je k tomu i prostřednictvím voleb musí donutit.

Ekologické a rozvojové problémy v nabídce stran pro mě jinak příliš důležité při rozhodování nejsou (nebo aspoň ne jako takové, spíš si je dávám do kontextu osobností, které za stranu kandidují, a celkové politické situace dané strany. Jsem natolik realista (či cynik), než abych věřil, ze strany jsou schopny něco ze svých programů splnit, protože musejí v koalicích dělat takové kompromisy, že už potom jejich programy nejsou k ničemu zavazující a tudíž je považuji za v podstatě zbytečné předvolební manifesty).

Účast ve volbách pokládám za občanskou povinnost, protože jsem ochoten svou volbou nést spoluodpovědnost za osudy své země. Rozhodovat se budu podle chování těch, kdo kandidují, programy jsou si žalostně podobné nebo neuvěřitelně nesplnitelné. Bez ekologického tématu nelze v současném světě ani žít ani se rozhodovat.
 

Budu se rozhodovat ne podle toho, která strana je ideální (takovou jsem nenašel), ale která mne nejméně znechutila. Mezi těmi, které mne znechutily ze všech nejvíce, je bohužel Strana zelených. Této straně pod vedením pana Lišky a za místopředsednictví Kateřiny Jacques svůj hlas rozhodně nedám. Cítím se jimi podveden, protože nesplnili nic z toho, kvůli čemu mi byli sympatičtí v roce 2006.

Budu rád, když se do Parlamentu nedostanou. Bude to příležitost pro ty, kterým jde v této straně pořád ještě o ochranu přírody, aby se věnovali raději jí než tomu, čemu sekundovali poslední tři roky. V regionu, kde žiji a pracuji, se kvalita ovzduší během posledních tří let zhoršila za blahovolného přihlížení Martina Bursíka a jeho kolegů. Vedení zelených neobměnilo svoji sestavu natolik, abych se nechal na jejich staronové sliby opět nachytat. Patřím mezi ty desetitisíce lidí, pro které se tato strana stala nevolitelná. Mezi zbylými stranami budu volit tu, o které získám dojem, že je schopna zabránit sociálním střetům, které nám při pokračování v dosavadním politickém kursu akutně hrozí.
 

Voleb se zúčastním. Volím s chutí, ani „v rukavicích“ ani v „rukavičkách“. Tentokrát budu dávat přednost sociální a morální ekologii a společenské hygiéně, protože udržitelný rozvoj a ekologická kvalita politiky je myslitelná nejen v zemích bohatých, ale také v zemích se solidním etickým standardem politiky, transparentní a dobrou veřejnou správou, nezkorumpovaném prostředí a se silnou protikorupční agendou. Proto má lepší ekologickou politiku Skandinávie a nikoli Itálie.

Především to bude boj proti znečištění a zaneřádění naší politiky a veřejné správy klientelismem a korupcí.

Především se budu rozhodovat podle kvality a morální historie konkrétních lidí, a zejména nikoliv jaká slova vypouští, ale jaké jsou za nimi skutky. A přitom bude pro mne platit, že za výchozí beru nejhorší společný jmenovatel, tedy přítomnost kompromitovaných jedinců na kandidátkách. A naopak budu kroužkovat ty, u nichž lze spolehnout na jejich skutky a morálku.

Nevěřím na polepšené podvodníky.

Druhým kritériem bude síla a věrohodnost protikorupčního programu, formulované nástroje a nejen obecné sliby. Potřebujeme prokazování původu peněz a majetku - kde se čestný a legální původ neprokáže, vyšetřovat a danit. Potřebujeme obnovit asymetrii trestnosti v korupčním jednání – vinen je ten kdo úplatek bere, nikoli kdo nabízí. Potřebujeme absolutně transparentní veřejné tendry od začátku až do konce zakázky, včetně transparentních subdodavatelů. Musíme zrušit akcie na doručitele a anonymní firmy vyřadit ze hry. A potřebujeme registraci zahraničních kont na Finančních úřadech. Příští roky budou těžké, ale pokud zadusíme korupci, bude prostor i zdroje na ekologii, jinak i ekologické rozvojové programy skončí v rukou mafií, a nepochybujme, že již dnes se to děje.

Parlamentních voleb se určitě zúčastním, vždyť volby jsou (zatím) jednou z mála příležitostí, jak ovlivnit věci veřejné. Jelikož si nemyslím, že demokracii a zdravému vývoji prospívá, když si moc rozdělí pouze dvě velké strany, rád bych svým hlasem přispěl k tomu, aby se v rybníce české politiky objevila i nějaká štika, která ty dva kapry trochu prožene. Mám rád názorovou pestrost, jež přispívá inspiraci a hledání méně tradičních způsobů řešení. To je tedy jeden z hlavních klíčů, podle kterého se budu rozhodovat.

Řešení ekologických a rozvojových problémů v tom samozřejmě sehraje také svou roli. Otázkám životního prostředí jsem věnoval nemalou část svého profesního života a věřím, že nejen Česká republika, ale planeta obecně, si zaslouží maximum péče a pozornosti. Poslední dobou přichází z různých oborů vědeckého světa čím dál více signálů, že pokud nezačneme zanedbané ekologické problémy řešit ihned, zle se nám to vyplatí. Dám tedy svůj hlas takové politické straně, která ve svém programu klade na záchranu životního prostředí důraz a prosazuje komplexní a nikoliv jen lokální či omezená řešení. Ekosystém je nutné vnímat jako navzájem provázaný celek, který žádné lidmi stanovené hranice nezná.