Tomáš Skála

Parlamentních voleb se s určitostí zúčastním, stejně tak jako doposud všech ostatních. V možnosti ovlivnit věci veřejné svou svobodnou volbou vidím jeden ze základních kamenů demokratické společnosti. Protože si stále velmi zřetelně pamatuji dobu, kdy nám tato možnost byla odepřena, možnosti svobodně volit si vážím.

Na tuto otázku bohužel stále hůře nalézám odpověď. Pochopitelně základem rozhodování jsou programy politických stran a jejich celkové profilace a orientace. Hodně důležití jsou pro mě konkrétní lidé, kteří reprezentují strany a kteří se ucházejí o zvolení. Neméně důležité jsou zkušenosti s chováním stran a jejich představitelů v minulosti. Právě s důvěryhodností politiků a to bohužel napříč politickým spektrem a absencí opravdových osobností v politice mám obrovské problémy. Jistě vím, koho volit nebudu. Dlouhodobě bojuji s tím, koho volit budu, respektive vůbec můžu. Bohužel sebe stále vidím v početné skupině zoufalých, naštvaných a podvedených voličů, kteří „nemají koho volit“.

Právě tento okruh otázek je pro mě jedním z nejdůležitějších. Neskutečně mě štve populistické a korupcí ovlivněné řešení každodenních otázek, které dlouhodobě na všech úrovních předvádí politické reprezentace našeho státu. Upřednostňování okamžitých stranických a osobních zájmů nad dlouhodobými zájmy společnosti tak, jak to dělají především obě nejsilnější strany u nás je mi silně proti srsti. Žít na dluh, na úkor budoucnosti považuji za největší zbabělost. Stav životního prostředí není v pořádku, a jestliže si politici sami nezvolí odpovědnější přístup k životnímu prostředí, společnost je k tomu i prostřednictvím voleb musí donutit.