Tereza Stöckelová

K letošním volbám skoro určitě nepůjdu. Jediná strana, o jejíž volbě má vůbec smysl uvažovat, jsou zelení. V jejich programu je řada podstatných věcí, které je odlišují od stran jiných. Počínaje snahou o zásadnější reflexi globální ekonomické krize, přes energetickou politiku jasně zaměřenou na úspory a obnovitelné zdroje a explicitní kritiku ČEZu po „drobnější“ položky typu odmítnutí geneticky modifikovaných organismů v zemědělství nebo zahrnutí alternativních forem léčení jakými je akupunktura nebo homeopatie do systému zdravotního pojištění. Na druhou stranu je program poměrně nekonzistentní a není obtížné získat pocit, že se snaží políčit na příliš mnoho různých voličů najednou. Např. v oblasti vědy a výzkumu a vysokého školství, která je mi nejbližší, chce podpořit autonomii akademických institucí, prosazovat jejich užší spolupráci s občanskou společností a zároveň posílit jejich propojení s průmyslem a trhem práce. Tvrzení o důležitosti humanitních oborů řeší v sekci rámované klíčovou rolí vědy a výzkumu pro naše postavení v globální ekonomice. Tyto cíle a aspirace nejsou jednoduše slučitelné. Otázka je, do čeho se tato nekonzistence přetaví v politické praxi.

Zelení hovoří ve svém programu o minulé „promarněné dekádě“. Je důležité si uvědomit, že k ní podstatným dílem přispěli. Účastnili se nejhorší vlády v historii České republiky, pod vedením hloupého a bezskrupulózního Topolánka, po boku ještě hloupějšího a stejně bezskrupulózního Čunka. Účastnili se vlády, která přes jasný odpor obyvatel podpořila Bushův protiraketový radar v Česku; zavedla rovnou daň, o které sami zelení ve svém programu říkají, že má prakticky degresní průběh; provedla bezprecedentně hloupou a zároveň nebezpečnou reformu vědy a výzkumu vedoucí k přesměrování veřejných prostředků do soukromých firem. Jejich nedávné vystoupení z vlády přišlo příliš pozdě na to, abych jim mohla věřit, že dostojí tomu dobrému ve svém programu, „změní klima v české politice“, postaví se příklonu k politikám vyprazdňujícím veřejný sektor. Jejich v řadě důležitých detailů nekoherentní program otevírá prostor pro nepřijatelné kompromisy.

Postava Václava Havla jako předvolebního maskota skvěle ztělesňuje veškeré rozpory a ambivalenci, které v sobě dnes volba Strany zelených nese. Mě takový přímluvce přesvědčí leda o opaku toho, co zamýšlel.